LEONID OCHRYMČUK (Brno, 1929-2005)
V roce 1952 absolvoval Pedagogickou fakultu UJEP v Brně, obor defektologie a výtvarná výchova (prof. F. Doubrava, E. Milén, B. Urban a V. Makovský). Dlouhodobě spolupracoval s dětským psychiatrickým oddělením v Brně-Černovicích, kde výchovou prostřednictvím hry a fantazie, pomocí moderních uměleckých technik a metodami arteterapie podporoval duševní zdraví dětských pacientů. Zpřístupňování umění a rozvoji kreativního vidění světa se věnoval i v knize Nápady pro malé výtvarníky, v níž představil spojitosti mezi dětskou tvorbou a současným uměním. Kniha byla vydána roku 1971, nebyla však po chuti tehdejší ideologii a byla rychle stažena z prodeje.
Od roku 1972 působil jako odborný asistent na Katedře estetické výchovy Pedagogické fakulty UJEP v Brně, kde byl jmenován docentem (1982) a získal titul profesora (1988). V pedagogické činnosti zdůrazňoval kontakt a komunikaci s okolním světem, vyzdvihoval experimentální přístup k tvorbě a zpřístupňoval aktuální tendence v současném umění.
Na jeho uměleckou práci měla vliv Skupina 42, především díla Františka Grosse. V šedesátých letech se přesunul od tématu krajiny k civilistním námětům továrního prostředí. Stále častěji se věnoval malbě strojů a strojků, znázorňoval parní válce, traktory a kombajny, ikony zmechanizované doby, kterým propůjčoval antropomorfní rysy. Tato díla zaujmou hravostí, určitým šibalstvím a smyslem pro grotesku.
Znalosti vývoje soudobého světového umění Ochrymčuk konfrontoval s vlastním tvůrčím hledáním. Od poloviny šedesátých let v tvorbě zpracovával podněty informelu a nové figurace, zajímal jej pop art a blízký mu byl art brut Jeana Dubuffeta. Koncem šedesátých let se věnoval tvorbě hravých asambláží, objektů a koláží, vytvářel také parafráze světových děl nového realismu.
Od sedmdesátých let se v nelehkém období normalizace vracel k tématu krajiny, k malbě zátiší a ke strojům a strojkům. Roku 1978 začal ve své tvorbě kontinuálně zobrazovat figuru LOBa, jež postupem času začala v jeho dílech dominovat a stala se neoddělitelnou součástí jeho další tvorby v cyklech LOBů, objektech LOBů, malbách vystřihovánek a pohlednic s LOBY či krajinách s LOBY.
Ochrymčuk se od konce šedesátých let pohyboval na brněnské neoficiální umělecké scéně a stal se členem skupiny Profil 58. V době normalizace vystavoval díky aktivitám teoretiků umění Igora Zhoře a Jiřího Valocha. S Igorem Zhořem zůstával léta v přátelském a inspirujícím kontaktu. Jako zakládající člen se roku 1990 zapojil do aktivit uměleckého brněnského spolku TT klub. Od roku 1989 se naplno věnoval umělecké praxi, jejíž průběh však narušilo komplikované zranění (1998).
V roce 2000 získal stříbrnou medaili Masarykovy univerzity. Obdržel Cenu města Brna 2004 v oblasti výtvarné umění. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Muzea umění v Olomouci, Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Musea Kampa, Muzea Brněnska a v mnoha soukromých sbírkách.
(text Radka Kaclerová)
